článek Eva Hegmonová zlínský deník a deník N

​

OTÁZKY: 

1. Patříte mezi průkopníky paliativní a hospicové péče. Vzpomenete si ještě, co vás přimělo začít se věnovat právě této oblasti?,

MUDR.Hegmonová – mezi průkopníky patřím. Byla jsem místopředsedkyní odborné společnosti ještě pár let před tím než byla paliativní péče ukotvena do systému financování z veřejného zdravotnictví. Cesta k paliativě je přirozená pro mnoho algeziologů -  léčba bolesti. Závěrečným impulsem k založení mobilního hospice byla skutečnost, že předchozí zaměstnavatel mi ze dne na den zrušil algeziologickou ordinaci a prakticky mne mentálně donutil podat výpověď z anesteziologického pracoviště, kde jsem pracovala 22 let. Shodou okolností jsem se v tu dobu ocitla v situaci, kdy jsem si mohla dovolit rozjet vlastní pracoviště pro léčbu bolesti a mobilní hospic.

1. Jaké byly vaše začátky s paliativní a hospicovou péčí? Co bylo nejtěžší? 

Nejtěžší bylo několik prvních let bojovat s větrnými mlýny s úhradou zdravotní péče, neztratit chuť, mít stále vůli bojovat a jít vpřed. Od počátku se mi podařilo najít správný team a díky manželovi jej také ufinancovat. Pět let jsme obrovskou část  financovali z vlastních prostředků, darů a půjček.

1. Jaké to bylo prorazit dveře ke zdravotním pojišťovnám? 

Velmi těžké. O počátku v roku 2014 jsem byla členkou vyjednávacího týmu odborné společnosti pro paliativní medicínu a velmi obtížně jsme tvořili a předkládali na VZP, jak má vypadat základní personální složení mobilního hospice, jaké má mít materiální vybavení a za jakých podmínek provedenou paliativní péči mobilního hospicového týmu u lůžka pacienta následně zdravotní pojišťovna uhradí. A ne vždy se k nám pojišťovna chovala vstřícně. Dokonce jsme se – náš hospic s VZP kvůli parametrům úhrady MSPP soudili. Dnes je to již v pořádku a paliativní medicína se potýká ve vztahu k pojišťovnám se stejnými plusy a minusy, jako ostatní zdravotnické obory.

1. Jaká je dnes situace s financováním hospicové a paliativní péče? Je plně hrazena ze zdravotního pojištění nebo si musí klienti něco doplácet?

To není jednoduchý dotaz. Pokud umíte hospodařit, tak zdravotnické náklady z plateb pojišťoven uhradíte. Problém je, že máte další výdaje na zaměstnance v sociální oblasti, tzv. nezdravotníky. Jedná se o koordinátorku péče, sociálního pracovníka,  pečovatelky odlehčovací služby, psychoterapeuta, kteří jsou důležitou součástí celého týmu mobilního hospice. V případě našeho hospice přesahují náklady více než 200 tisíc měsíčně, které si musíme zajistit jinak. Bohužel, v Praze si může domácí hospic dovolit žádat po pacientově rodině o několik set korun za den domácí hospicové péče, ve Zlíně si to dovolit nemůžeme.  Navíc jsou velké rozdíly ve financování mobilních hospiců ze sociálních peněz. Pořád se jedná o to, kdo má jaké vztahy na kraji. Situace je složitá, ale v současné době ze sociální oblasti nepřijímáme žádné finanční prostředky.

Co dnes považujte za největší problém? Je to nedostatek finančních prostředků, chybějící legislativa nebo ochota politiků zabývat se paliativní péčí?

Největší problém je, že ti, co rozhodují, se nebaví s těmi, co práci dělají a rozhodují resp. nerozhodují od stolu. Marketing a lokální zájmy převládají nad reálnými potřebami i v paliativní péči.

1. Jak přistupují k paliativní péči jednotlivé krajské a obecní samosprávy? Třeba Vysočina či Jihomoravský kraj údajně hrají v této oblasti prim. V čem je problém?

V přístupu jednotlivých krajů je obrovský rozdíl. Kraj Vysočina má strategii paliativní péče, koordinátora paliativní péče a přispívá ročně v desítkách miliónů korun. Dobře to funguje podle našich informací i v Jihomoravském a Jihočeském kraji. Zlínský kraj je co se týče podpory v závěru pelotonu. V loňském roce 2023 nám kraj přispěl poprvé na auto 200 tisíc korun. Hospic v dnešní době potřebuje pro zdravotní personál 10 aut, aby zajistil trvalou paliativní péči po celém zlínském okrese. Bohužel ani profesní organizace jako je Fórum mobilních hospiců nemají zájem v současnosti  jednat s jednotlivými kraji o koordinaci přístupu k podpoře MSPP.

1. Hodně se mluví o zoufalém nedostatku lékařů. Postihuje tento problém také paliativní a hospicovou péči?

Zásadně a negativně. Jsem v ČR mezi paliatry, kteří se podílejí na výuce nových lékařů v oboru paliativní medicína (PM). Jsem členkou zkušební komise v atestaci z PM a za 12 let aktivní činnosti mi prošlo pod rukami v přípravě k atestaci mnoho lékařů napříč celou republikou. V současné době mám atestaci z PM více přes 200 lékařů a další jsou v přípravě. Paliativní medicína je nový obor, ve kterém se vzdělávají napříč medicínou praktičtí lékaři, interní lékaři, geriatři, onkologové, intenzivisté, neurologové, chirurgové a další odbornosti. Mnozí se samozřejmě po atestaci vracejí na své pracoviště a  získat atestovaného lékaře ke spolupráci v mobilním hospici není vůbec jednoduché.

1. Jak se za posledních deset let proměnilo vnímání veřejnosti? Daří se vám také odstraňovat tabu z tématu lidského umírání?

Myslím si, že zásadně a pozitivně. Díky mladým kolegům, kteří mají tah na bránu.  Marketing co se týče paliativy a MSPP funguje v ČR na jedničku,

1. V minulosti vlastně významná část lidí umírala během své nemocniční hospitalizace. Jak moc se v posledních letech mění tato statistika?

Opět zásadně. Například v našem kraji podle statistiky UZIS v roce 2018 z 1000 lidí zemřelo 19 pacientů doma v hospicové péči, v roce 2021 již to bylo 73 pacientů a dnes tato čísla umírajících pacientů v domácím prostředí jistě narostla. Náš mobilní hospic má meziroční nárůst pacientů v poskytování paliativní péče v terminálním stadium onemocnění přes 30% a v loňském roce jsme poskytovali péči spolu s rodinami u 170 pacientů. V přepočtu na 100 tisíc osob jsme zajištění MSPP na druhém místě. Lépe je na tom pouze kraj Vysočina.

1. Vaše práce je každodenně spojená s péčí o umírající lidi, což musí být mj také psychické náročné. Jak se s tím vyrovnáváte?

Mám skvělého manžela.

1. Je možné na práci v paliativní a hospicové péči vlastně vidět něco motivujícího?

Jednak se prodlužuje doba péče o pacienty, kvalita jejich života se výrazně zlepšuje i díky pobytu doma a medikaci, kterou jim ordinujeme a komplexní podpoře, kterou dostávají. Feedback a reakce rodin jsou velkým zdrojem naší energie a motivace.

1. Letos vaše centrum slaví již deset let své existence. Když se podíváte do budoucna, kam míříte a co byste si přála nejvíce?

Jsme s manželem již v důchodovém věku a moc bychom si přáli, aby vše běželo dál a případně ještě lépe než jsme před deseti lety zamýšleli. Paliativa v ČR a naše organizace jsou dnes ve stavu a kondici, kterou, kdyby nám před deseti lety někdo předpověděl, tak by jsme nevěřili. Akceptace naší práce společností je také naprosto v pořádku. Takže za deset let by jsme si přáli být zdraví, pokud bude potřeba, občas taky svou prací přispěli a hlavě viděli fungující Centrum pro léčbu bolesti a hospic Most k domovu Zlín se spokojenými, dobře zaplacenými zaměstnanci a kolegy, kteří odvádějí profesionální práci na světové úrovni. A máme také jedno netradiční přání pro lidi v našem věku. Přáli by jsme si, aby moderní technologie, Internet, AI, Telemedicína a ostatní vize a novinky byly běžnou součástí moderní péče o pacienty a jejich rodiny. A taky by jsme si přáli erudované a komunikující s experty ty, co o nás rozhodují a hlavně na lokální úrovni