2 / Onkol Revue 2024;11(5):2–4 onkologická revue 5/2024

MUDr. Eva Hegmonová

Paní doktorka Hegmonová oslavuje

v tomto roce dvě životní jubilea. Jedno

jsou půlkulatiny, kdy jako regulérní

důchodce pracuje na plné obrátky,

a druhé je deset let existence privátního

zařízení Centrum pro léčbu bolesti

a paliativní medicínu, s.r.o.

Paní doktorka Hegmonová, původně

anestezioložka a algezioložka, otevřela

v Nemocnici Atlas ve Zlíně první

ambulanci léčby bolesti. V rámci této

ambulance se začala zabývat i paliativní

medicínou. V roce 2013 její zaměstnavatel

ukončil z ekonomických důvodů

provoz algeziologické ambulance

a nechal několik set pacientů na opioidech

bez možnosti návštěvy ordinace.

Paní doktorka měla několik možností,

jak pokračovat: jít do důchodu, vrátit se

jako anesteziolog na operační sál, nebo

se pustit do zdravotnického podnikání

na vlastní pěst. S psychickou, morální,

ale i finanční podporou svého muže ještě

na podzim roku 2013 založili Centrum

pro léčbu bolesti a paliativní medicínu.

V dubnu 2014 začala s prvními spolupracovnicemi/

nadšenci provozovat nejen

algeziologickou ambulanci a malý infuzní

stacionář, ale také mobilní hospic Most

k domovu Zlín. V této době se v roli místopředsedkyně

České společnosti paliativní

medicíny ČLS JEP výrazně podílela

na formování a rozvoji paliativy u nás.

Paní doktorka Hegmonová pracovala

od roku 1985 v Nemocnici Tomáše

Bati ve Zlíně a posléze v Nemocnici

Atlas jako anesteziolog. V roce 2014

měla prakticky nulové znalosti týkající

se provozu soukromého zdravotnického

zařízení, vykazování pojišťovnám apod.

Začátky byly velmi náročné a krušné.

Získat první smlouvu s pojišťovnou

nebylo lehké a první platby byly opravdu

almužnou. Mobilní hospice a paliativa

v roce 2014 nebyly pojišťovnami hrazeny

vůbec a provoz hospice platili donátoři

a pacienti. Téhož roku však započala konkrétní

jednání s pojišťovnami o úhradě

péče mobilních hospiců. Paní doktorka

se jich intenzivně účastnila a byla členem

vyjednávacího týmu. Současná podoba

a parametry mobilní paliativní péče

nesou i její rukopis.

V roce 2015 byl zahájen pilotní projekt,

do kterého byl přizván i domácí hospic

Most k domovu Zlín. Některé z parametrů

pilotního projektu byly výrazně nevýhodné

pro poskytovatele zdravotních služeb.

A právě boj za férovější podmínky

byl důvodem neprodloužení smlouvy

s VZP v rámci pilotního projektu pro

hrazení služeb mobilního hospice.

Provoz hospice byl dále až do ledna

2019 financován z vlastních zdrojů,

darů podporovatelů a plateb pacientů.

Od ledna 2019 se podařilo péči znovu

nasmlouvat (v té době již za upravených

podmínek) a základní část péče o pacienty

je hrazena z veřejného zdravotního

pojištění. I proto, že tomu tak vždy nebylo,

založili manželé Hegmonovi Nadaci

Most k domovu Zlín, ze které jsou dále

financovány činnosti hospice, které pojišťovny

nehradí.

Foto: Daniel Horák

MUDr. Eva Hegmonová / 3

Foto: Daniel Horák

4 / Onkol Revue 2024;11(5):2–4 onkologická revue 5/2024

V současné době se hospic Most

k domovu Zlín stará o více než dvě stě

hospicových pacientů a jejich rodiny

ročně a o dalších sto padesát chronických

dlouhodobých pacientů. V organizaci

pracuje přes dvacet profesionálů

a Centrum pro léčbu bolesti a paliativní

medicínu pracuje v nádherně zrekonstruované

budově bývalé restaurace ve Štípě

(část města Zlín), v blízkém sousedství

barokního kostela Narození Panny Marie.

Paní doktorka Hegmonová se narodila

a vyrůstala v Gottwaldově (současném

Zlíně). Již od dětství se věnovala intenzivně

sportovní gymnastice. V prvním

ročníku gymnázia odešla do Prahy

do střediska vrcholového sportu. Její

vytrvalá a tvrdá práce vyústila v účast

na olympiádě v Montrealu roku 1976.

Skončila devátá na přeskoku a družstvo

se umístilo na pátém místě, což od té

doby žádné české, resp. československé

družstvo nedokázalo. Ač to nebyly jediné

sportovní úspěchy, musela Eva svoji

gymnastickou kariéru ukončit ze zdravotních

důvodů ještě před maturitou.

Častý kontakt s lékaři a zdravotnickým

prostředím byl jedním z impulsů pro

studium medicíny. Bohužel byla přijata

až na podruhé v důsledku jasného

postoje své matky v roce 1969. Po absolvování

nultého ročníku na oddělení

prof. Dienstbiera byla pak na medicínu

přijata. Medicínu absolvovala s výborným

prospěchem i přesto, že společně se

svým manželem vychovávali při studiu

od čtvrtého ročníku dceru Lucii.

Její píle, pracovitost a houževnatost

jistě výrazně přispěly k jejím úspěchům

na poli paliativní medicíny. Nadále je

velmi aktivní i celostátně. Je dlouholetou

členkou pracovní skupiny pro Mobilní

specializovanou paliativní péči při České

společnosti paliativní medicíny ČLS JEP,

účastnila se projektu Ministerstva zdravotnictví

ČR řešícího hodnocení kvality

v mobilních hospicích a stále učí lékaře

v předatestační přípravě v Institutu postgraduálního

vzdělávání ve zdravotnictví.

Paní doktorka je vášnivá čtenářka, ráda

se prochází ve svých oblíbených křivoklátských

lesích s pejskem, miluje Andalusii,

ráda si vyjede na kole a někdy zajde také

na golf. Radost jí dělají i její dvě vnučky.

MUDr. Pavel Svoboda

Centrum pro léčbu bolesti

a paliativní medicínu Zlín

Foto: Daniel Horák