​

Domácí hospic

​

V domácím hospici o klienta společně pečují jeho blízcí (rodina) a multidisciplinární tým domácího hospice Most k domovu Zlín. Klient přitom pobývá ve svém prostředí, tam, kde to dobře zná a kde může být obklopen svými nejbližšími. Ve spojení s profesionálním přístupem našich odborníků může komplexní zajištění péče vést ke zmírnění jeho duševního a tělesného utrpení. Domů za ním a za rodinou pravidelně dochází zdravotní sestry. V případě potřeby dle zdravotního stavu pacienta může přijít také lékař, psycholog, sociální pracovník a další odborníci. V týmu domácího hospice Most k domovu Zlín jsou lékaři specializující se na paliativní medicínu a léčbu bolesti. Zdravotní sestry i lékaři jsou přitom v nepřetržité pohotovosti. V případě potřeby se rodina pacienta může na ně telefonicky obrátit. Právě trvalý dohled lékaře - specialisty je jedním ze základních principů fungování domácího hospice Most k domovu Zlín.

​

Jaké jsou vstupní požadavky na pacienta a jeho rodinu k přijetí do domácí hospicové péče 

 

• Bydliště ve Zlíně a okolí dle dostupnosti v okruhu 30 km od Zlína

• Závažnost onemocnění – byla ukončena léčba vedoucí k uzdravení a je předepsána léčba vedoucí ke zkvalitnění života a zmírnění obtíží a bolestí.

• nemocný chce být doma a má kolem sebe blízké, kteří o něj chtějí pečovat

• Domácí hospic je určen nevyléčitelně nemocným lidem, kteří chtějí žít a dožít doma a o které se může alespoň jedna blízká osoba doma postarat.

• Domácí hospicová péče se odvíjí plně od potřeb nemocného a jeho rodiny. Budete-li chtít naši přítomnost, budeme s Vámi. Pomůžeme Vám, podpoříme Vás. Nebudete-li chtít naši přítomnost, budeme pouze na telefonu jako pojistka pro případ nouze.

 

Podmínky zavedení hospicové péče

 

• pacient si přeje hospicovou péči v domácím prostředí

• ošetřující lékař rozhodne o zavedení symptomatické léčby (toto rozhodnutí musí být uvedeno ve zdravotnické dokumentaci pacienta)

• pacientovo domácí zázemí je vybaveno základními prostředky k jeho ošetřování

• rodinní příslušníci jsou schopni zajistit pacientovi základní životní potřeby (stravu, pitný režim, polohování a hygienu)

• personál domácího hospice následně může rodině pomoci v nepřetržitém dohledu nad pacientem a v pečovatelské úloze

 

Jak probíhá zavedení hospicové péče

 

Kontakt s domácím hospicem Most k domovu Zlín může pacientovi a rodině zprostředkovat ošetřující lékař nebo sociální pracovník v nemocnici nebo se na nás může obrátit přímo rodina pacienta. Přípravu na zavedení péče zajišťuje tzv. koordinátor hospicové péče. Jeho úlohou je zhodnocení situace klienta, zejména pak zda rodina zvládne náročnou péči. Aktivní spolupráce rodiny je nedílnou součástí domácí hospicové péče a jednou ze základních podmínek zavedení služby. Rodina se o pacienta stará v průběhu dne. Sleduje jeho zdravotní stav, podává pacientovi stravu, zajišťuje pitný režim, hygienu a další základní potřeby. Pokud je rodina připravena poskytnou pacientovi potřebnou péči, koordinátor dále zajistí ve spolupráci s rodinou odpovídající vhodné vybavení domácího prostředí a pomůcky spojené s péčí o klienta. Pacienta následně vyšetří lékař domácího hospice, který tím přebírá odpovědnost za paliativní léčbu. Lékař po provedení komplexního vyšetření seznámí pacienta s návrhem léčby. Navržená terapie by měla vést ke zmírnění obtíží a zmenšení utrpení v rámci daného onemocnění a zdravotního stavu pacienta. Součástí lékařské zprávy je i tzv. SOS medikace. Jedná se především o léky proti průlomové bolesti, zvracení či proti křečím. Lékař vyhodnocuje další průběh nemoci a dle zdravotního stavu upravuje medikaci na základě pravidelného hlášení zdravotních sester. V případě potřeby pacienta nebo rodiny lékař samozřejmě klienta opakovaně navštěvuje.

​

Domácí hospic Most k domovu Zlín - komu pomůže

​

Domácí hospic navazuje a snaží se obnovit tradici umírání doma nebo v sociálním prostředí klienta, v kruhu blízkých a pečujících. Potřeba být doma i v těch těžkých chvílích má stále svůj význam a důležitost v životě člověka. Nikomu z nás logicky není příjemné pomyšlení na konec lidského života a umírání. Každý z nás se ovšem v průběhu svého života se smrtí setká. Každé toto setkání je jiné a výjimečné. Tak jako je vyjimečný každý člověk a vztah, který jsme k němu měli. V situaci těžké nemoci někoho blízkého se pereme s mnoha, někdy protikladnými pocity. Jsme zmatení, v šoku, cítíme úzkost, zoufalství, možná strach, někdy vinu. To samé cítí i pacient, který se dozvěděl o závažnosti onemocnění, o tom, že jeho nemoc již nelze vyléčit. V tuto chvíli nám nejlépe mohou pomoci ti, které máme rádi, ti se kterými jsme strávili převážnou část života. Kde jinde dovršit svůj život, než tam, kde jsem žil a s těmi , které mám rád. Domácí hospic je tu pro to, aby toto přání pomohl splnit. Zahrnuje zdravotní a sociální péči o nemocného , podporu rodiny. Naučíme Vás jak pečovat doma. Podpoříme Vás v situacích, které pro Vás budou náročné, zastoupíme Vás ve chvílích, kdy si budete potřebovat odpočinout. Pomůžeme Vám s vyřízením záležitostí spojených s úmrtím blízkého.

​

Pečujeme doma o těžce nemocného

​

Zdroj www.cestadomu.cz a www.umirani.cz Péče v domácím prostředí blahodárně působí na nemocného a přínosem může být i pro pečující rodinu, avšak na pečující rodinu klade určité nároky. Rodina tak přebírá péči, kterou převážně plní tým ošetřovatelů v nemocnici. Zde jsou základní body péče o nemocného.

• Zajištění příjmu potravy a tekutin.

• Potřeba jídla a pití se na konci života zmenšuje. Někdy, nutíme-li nemocného do jídla, zbytečně zatěžujeme organismus a mohou nastat potíže s vyprazdňováním. Připravujeme lehká, snadno stravitelná a použitelná jídla a to v malém množství a častěji. Doporučujeme rozdělit hlavní jídla na dvě porce . Spíše dbáme na příjem tekutin. Střídáme různé nápoje podle chuti nemocného, nenutíme jej k určitému druhu tekutin. Dožaduje-li se pacient sklenky piva či vína, nerozpakujeme se a dáme mu ji.

​

Tišení bolesti a podávání léků.

​

O tišení bolesti se domlouváme s ošetřujícím lékařem a konzultujeme též se zdravotní sestrou z domácí péče. Společně hledáme nejúčinnější způsob, jak bolest tlumit. Možností je dnes mnoho. Ovád podání léků ústy, tablety, kapky, přes opioidní náplasti, které mají dlouhodobý účinek a mění si po 72 hodinách. Pokud nedostatečně zmírní bolesti tyto léky a náplasti, můžeme přejít na aplikaci léků proti bolesti pod kůži s podáváním v pravidelných časových intervalech nebo kontinuálně po celý den . Každou ordinaci léčby Vám vždy předepíše ošetřující lékař.

​

Dohled na vyprazdňování nemocného

​

Dbáme na prevenci vzniku zácpy, která vzniká nedostatkem pohybu, nedostatečným příjmem tekutin a často bývá vedlejším účinkem některých léků, zvláště opioidů. Proto podáváme nemocnému jídla bohatá na vlákninu, dostatečné množství tekutin a v případě potřeby po domluvě s lékařem projímadla. Bereme v potaz, jaké množství potravy nemocný přijímá. Když pacient opravdu téměř nejí, nebudeme se znepokojovat tím, že nechodí často na stolici. Při inkontinenci ( samovolný únik moči, stolice) používáme speciální pomůcky jako jsou savé podložky, pleny či plenové kalhotky.

​

Osobní hygiena

​

Provádění hygieny je závislé na stavu nemocného. Je-li schopen přepravy do koupelny, může se eventuálně za pomoci různých pomůcek vykoupat či osprchovat. Pokud je nemocný slabý a jeho přeprava do koupelny není možná, provádíme hygienu na lůžku. Použijeme umývadlo, žínku, ručníky, kosmetické prostředky pro nemocné , mýdlo a ochranné a masážní krémy. Po umytí ošetříme pokožku promazáním a masáží a oblékneme nemocnému čisté prádlo či pyžamo. Vyměníme podložku při znečištění a podle potřeby i prostěradlo a povlečení.. 

 

Veškerou péči přizpůsobujeme aktuálnímu stavu nemocného. Zatímco zpočátku můžeme dbát o určitý denní režim, zvláště tehdy, jeli v domácnosti více lidí, později ustupují všechny běžné biologické potřeby a nemocný přestává jíst a pít. I časový režim se může měnit. Nemocný stále více podřimuje přes den, může mít otočený režim spánku. Nebudíme jej, nerušíme jej. Pacient přestává mít zájem o dění kolem sebe, o sledování TV, poslouchání rozhlasu či četbu. Zásadní péčí se stává tišení bolestí a ostatních obtíží spojených s umíráním jako jsou dušnost, zvracení, nebo halucinace). Velmi důležitá je v tyto chvíle účastná přítomnost blízkých.

​

Jak poskytuje domácí hospic Most k domovu Zlín hospicovou péči ?

​

Domácí hospicovou péči poskytujeme na základě smlouvy s pacientem. Služby jsou poskytovány plně dle individuálních potřeb klienta a jeho rodiny. Zajištujeme paliativní péči 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. 

 

Klient a jeho rodina má k dispozici pohotovostní číslo do ambulance paliativní medicíny a paliativní sestru, na které může kdykoliv zavolat a v případě potřeby se poradit. Naši pracovníci tak mohou pomoci řešit nastalou situaci. 

Spolupracujeme s praktickým lékařem popř. s ošetřujícím lékařem z nemocnice na dalším plánu péče o nemocného. Dle potřeb nemocného následně zdravotní sestra navštěvuje pacienta doma a provádí všechny potřebné zdravotnické úkony, jako je ošetřování ran, aplikace léků dle rozpisu, ošetření stomií, odběry krve, rehabilitační péči apod. 

 

Našim cílem je, aby pacient mohl být doma a nemusel cestovat na zbytečná a náročná vyšetření, která jej velmi zatěžují. Součást péče o nemocného a jeho rodinu je sociální složka. Pomůžeme Vám vyřídit příspěvek na péči. 

​

Poslední dny a týdny.

 

www.cestadomu.cz 

Čas umírání je pro příbuzné a přátele odcházejícího člověka dobou krize, strachu a nejistoty, ale i časem velmi důležitým. Pokud se v takové situaci nacházíte, tíží Vás někdy podobné otázky. Co se děje při umírání? Jak mohu pomoci ? Co udělám v okamžiku smrti mého blízkého? Zvládnu to, i když jsem to ještě nikdy neprožil? Každý jdeme blížící se smrti svým vlastním způsobem a vtiskujeme tak svému odchodu jedinečnost. Smrt je tak jedinečná, jako jedinečný je každý člověk. Cesta umírání je pro každého člověka jiná, jeho vlastní a liší se od všech ostatních. A tak se může stát, že se s příznaky , které zde popisujeme, vůbec nesetkáte nebo se setkáte jen s některými. Pro mnohé z nás je velmi těžké odtrhnout se od svého těla. Potřebujeme měsíce a měsíce péče a ošetřování. Pro jiné to může být nesrovnatelně lehčí. Je důležité, abychom umírajícímu člověku ponechali čas, který potřebuje, aby šel vlastní cestou svého umírání.. Může to být pro nás někdy velmi bolestné a těžké, protože cítíme, že bychom umírajícímu přáli jinou a lehčí cestu. Ale my nejsme ti, kteří mohou tuto cestu nabídnout nebo ji měnit. Náš úkol je jiný. Jsme, musíme býti ti, kteří jsou stále připraveni přijímat právě ten způsob, který si umírající člověk pro sebe zvolí. Měli bychom být vnitřně připraveni jít s ním, i když to vůbec našim vlastním představám neodpovídá. Je to jeho umírání. Ani my nevíme, jakou cestou sami jednou půjdeme.

​

Nejistota.

​

My, kteří jsme nablízku, příbuzní a přátelé, si klademe otázky: Jak dlouho mám tu tíhu nést? Jak dlouho to ještě vydržím? Kdy bude milovaný člověk zbaven svého utrpení? Nejsem bezcitný, když mu přeji smrt? Myšlenky, které nás děsí, jsou ale zcela pochopitelné a normální. Důležité je, abychom také my doprovázející pečovali o sebe, abychom si našli čas pro přátele, abychom načerpali nové síly k další péči a doprovázení.

​

Starosti a podpora.

​

Když někdy doprovázíme v době umírání, dostáváme se sami často na hranice svých vlastních sil. I když většinou zjišťujeme, že máme více sil, než jsme si představovali, je to pro nás těžké. Doléhá na nás mnoho rozličných nejistot: praktické otázky kolem vlastní ošetřovatelské péče, organizování a zařizování, pak nejistota, jestli to půjde dál a jak. Často se objevuje obava, zda vystačíme se silami a strach před okamžikem smrti. Právě kvůli tomu všemu potřebujeme my, doprovázející příbuzní, účinnou pomoc a podporu. Cítíme, že musíme vydržet, protože jsme pro umírajícího nesmírně důležití a nepostradatelní. Tato pomoc může být různá: pomoc při nakupování, pobyt u nemocného, rozhovor s jiným člověkem. O svých starostech a obavách. se potřebujete poradit. Nemysleme si, že musíte na všechno stačit sami. Často můžeme být nemocnému užitečnějšími pomocníky až poté, co jsme se věnovali sami sobě, obnovili a načerpali síly. Nebojte se tedy požádat druhé lidi o pomoc. Když dáme druhým najevo, že je potřebujeme, obvykle rádi pomohou.

​